Město a nejbližší okolí náleží do klimatické oblasti mírně teplé - B.

K městu připojené obce Lazec, Kozičín a Orlov a nižší polohy Brd v širším okolí města v oblasti Třebské a Pičínské pahorkatiny spadají do klimatické podoblasti B8 - mírně teplá, vlhká vrchovinná s ročním průměrem srážek kolem 700 mm a průměrnou roční teplotou kolem 6,5 °C. V klimatickém členění území státu dle Quitta spadá tato část řešeného území do mírně teplé oblasti do okrsku MT5.

Brdské vrchy spadají do klimatické oblasti chladné - C, klimatické podoblasti C1 - chladná vlhká vrchovinná s ročním průměrem srážek kolem 950 mm a průměrnou roční teplotou kolem 5,5 °C. V klimatickém členění území státu dle Quitta spadá tato část řešeného území do chladné oblasti do okrsku CH7.

Nejčastější vzdušné proudění přichází od jihozápadu až severozápadu. V důsledku tříštění vzdušných proudů o hřeben Brd a složité morfologie území, se však základní vzdušné proudění mění v místní, na terénu směrově závislou turbulenci.

V údolí Příbramského potoka a Litavky se dík místní konfiguraci terénu vytvářejí špatně provětrávané klimaticky inversní kotliny s četnými výskyty mlh v chladnějším období roku.

 

Základní klimatická data pro meteorologickou stanici Příbram:

- průměrná roční teplota je 7,3 °C,

- období s průměrnými teplotami nad 10 °C činí 149 dnů,

- délka zimního období (s průměrnými teplotami pod 0 °C) činí 83 dnů,

- průměrný roční úhrn srážek je 623 mm,

- průměrný počet srážkových dnů činí 15,1 dne, z toho ve vegetačním období 10,0 dne,

- počet dnů s mlhou je 46,

- počet dnů se sněžením je 44,

- počet dnů se sněhovou pokrývkou je 58,

- průměrná relativní vlhkost vzduchu je 79 %,

- průměrné roční trvání slunečního svitu je 1546 hodin,

- průměrný roční úhrn slunečního záření je 3792 MJ/m²,

- Langův dešťový faktor má hodnotu 85.

 

Průměrný měsíční běh srážek (v mm) teplot (v ^oC) pro stanici Příbram

 

 Město Příbram leží na hraně nejvyšší části mohutné, přes 60 km dlouhé vrásy Brdského pohoří a o 350 - 400 m nižší, více méně výškově vyrovnané pahorkatiny středních Čech. Geologicky a geomorfologicky podmíněná výrazná orientace vrásy v ose jihozápad - severovýchod podmiňuje i druhou pro příbramsko prostorově limitující osu, kterou představuje tok Vltavy. Ta se právě zde dostává do kontaktu s geologickou osou variského vrásnění a v délce několika desítek kilometrů uchovává její základní směr. Takto osa variského vrásnění podmiňuje i způsob a směr hospodářsko kulturní organizace celé jihozápadní části středočeského prostoru. V kontextu Čech tvoří Brdy i tok Vltavy výraznou terénní překážku a omezují možnosti tranzitního spojení. Hlavní historická spojnice středu a jihu Čech je proto vedena oddáleně po pravém břehu Vltavy. Tato relativní neprostupnost území způsobila, že jeho osídlení bylo co do polohy a vztahovosti při svém vzniku primárně určeno geomorfologií terénu a úživností půdy. Vznikla zde poměrně hustá síť malých sídel vázaných na vhodné údolní enklávy s přirozenou dostředností na sídla ve sbíhavých uzlech údolní sítě. Toto výrazně regionální organizace území se uchovala i přes pozdější organizační osy území. Jednou z nich je původně slabá spojnice mezi Prahou a sídly západní části jihočeského prostoru. Její význam však byl především regionální pro sídla na východní straně Brd. V době zakládání nových efektivních cest v 18 století Příbrami dokonce zbyla jen tato pro ni důležitá regionálně tranzitní funkce a středo - jižní tranzitní spojnice se jí vzdálila. Nová energeticky úsporná trasa této spojnice je vzdálena Vltavě jen tolik, aby nemusela překonávat příčná erosivní údolí jejích přítoků. Ze stejných důvodů se však nepouští ani do vyšších poloh pahorkatiny. Příbram se tak nikdy nestala tranzitním městem ve vlastním slova smyslu a její rozvoj se opíral především o vlastní místní zdroje. Její poloha v regionu je také strategicky situována nikoli vůči středo - jižní spojnici země, ale vůči údolí Litavky, jejíž koridor přibližně v polovině délky pohoří příčně spojuje západní a východní prostor podhůří Brd. Pro východní podhůří se tak Příbram stala významným regionálním centrem s výrazně dostředivou orientací blízkého i vzdálenějšího okolí.

 

 

 Vlastní území města je odvodňováno Příbramským potokem, Litavkou a toky v jejich povodí do Berounky. Pouze severovýchodní část území města je odvodňována do Vltavy říčkou Kocába. Z širšího pohledu spadá oblast Brd a západní část Příbramské pahorkatiny do povodí Berounky. Východní část Příbramské pahorkatiny a oblast Středočeské pahorkatiny přímo do povodí Vltavy.

Kocába pramení v malém lesním rybníčku za Novou Hospodou na okraji města a teče k severovýchodu po jižní straně Dubna k Višňové a Dalekým Dušníkům. Do Vltavy se vlévá ve Štěchovicích. Od Nové Hospody k Dubnu teče Kocába lučními porosty ve dně mělkého údolí, které je přírodně i krajinářsky velmi cenným územím. Kocába je vodárenským tokem. Celková délka jejího toku je 47,2 km. V řešeném území má povodí Kocáby samostatné číslo hydrologického pořadí 1 - 08 - 05 - 084. Vzestupně je dílčím povodím Vltavy a Labe.

Povodí Litavky je dílčím povodím Berounky. S výjimkou povodí Příbramského potoka se prakticky celá jeho plocha nachází ve významné vodohospodářské oblasti - Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Brdy (CHOPAV BRDY). V pramenné oblasti Litavky a řady jejích levostranných přítoků jsou vybudovány vodárenské nádrže se stanovenými pásmy hygienické ochrany vodních zdrojů. Celková délka toku Litavky je přibližně 54 km. Příbramský okres opouští na 21. říčním km. Plocha příbramské části povodí Litavky činí 200,13 km².Na délku 30 km toku má spád více jak 300 m (nejvýše položený pramen 760 m n.m. - 642, 5 m n.m. přeliv hladiny v Lázu - 326 m n.m. koryto Litavky v Rejkovicích na hranici okresu). Všechny její přítoky s výjimkou Příbramského potoka mají ještě větší spád s vysoko položenou pramennou oblastí. Tato okolnost předurčuje, že má Litavka vodu velmi nestálou s častými srážkovými přívaly až povodněmi. Historicky jako největší připomínána povodeň z roku 1849, kdy při noční průtrži mračen utonulo ve svých domovech přes 30 lidí. Na území města - od Vysokopeckého rybníka po Lhotu u Příbrami - má Litavka ČHP 1 - 11 - 04 - 003 a od Lhoty u Příbrami po Trhové Dušníky ČHP 1 - 11 - 04 – 007. Celý tok je ve správě Povodí Vltavy.

Litavka vytéká z vodárenské nádrže Láz (642,5 m n. m) přibližně na 51. říčním kilometru. Přítokem nádrže je řada drobných vodotečí, které pramení v bazénu mezi vrchy Bílá skála (721,4 m n.m.), Hradiště (839,6 m n.m.), Brdce (839,0 m n.m.), Zavírka (719,6 m n.m.) a Žernovák (676,0 m n.m.). Do řešeného území vstupuje u za hrází Vysokopeckého rybníka, kde protéká kulisovou krajinou lesoparku. Od hráze až po brod a most k chatové kolonii na pravém břehu teče neregulovaným korytem se vzrostlými přirozenými břehovými porosty, které svoji šíří místy přecházejí v lužní les. Od mostu po konec parku teče Litavka přírodně regulovaným korytem. Od sportovního stadiónu k mostu silnice na Lazec až po zahrádkářskou kolonii pod Březovými horami teče Litavka v betonovém lichoběžníkovém korytě s několika nízkými prahovými stupni. Podél zahrádkářské kolonie až po pěší lávku do Drmlova Pole teče Litavka v korytě se starou regulací. Od lávky do Drmlova Pole až ke Lhotě je tok Litavky hranicí území města. Od lávky k mostu do Drmlova Pole teče Litavka přirozenými lučními porosty. Od mostu do Drmlova Pole po most do Podlesí protéká Litavka málo upraveným stabilizovaným korytem se vzrostlými zapojenými břehovými porosty olší a vrb. V dalším úseku až po starý cihlový most je tok řeky napřímen a koryto upraveno do hlubokého lichoběžníkového profilu s kamenným opevněním břehů. Mezi Starým a Novým Podlesím teče Litavka v novém korytě, které bylo vysunuto na levou stranu údolní nivy v důsledku zasypání části údolí odvalovou haldou rudných dolů. Od starého mostu do závodu po soutok s Obecnickým potokem teče Litavka dnem místy příkopovitého údolí. Její koryto zde není regulováno, místy je však na levém břehu omezeno kamennou či betonovou opěrnou zdí závodu.

Před koncem parku se do Litavky zprava vlévá Vokačovský potok, který pramení jako vyústění melioračního řadu v polích za jihovýchodně od Tisové. Do řešeného území vstupuje za hrází Vokačovského rybníka kde teče v napřímeném korytě s lichoběžníkovým profilem. Zhruba po 1000 m podtéká propustkem silnici Březové Hory – Bohutín a po dalších 500 m toku neregulovaným korytem s břehovým porostem olšiny ve společné nivě s Litavkou do ní před fotbalovým stadionem ústí. Tok je ve správě Státní meliorační správy.

Povodí Příbramského potoka zaujímá plochu 33,095 km², má samostatné číslo hydrologického pořadí 1 -11 - 04 - 008. Vzestupně je dílčím povodím Litavky, Berounky, Vltavy a Labe. Celková délka toku Příbramského potoka je 11,06 km. Průměrný průtok při ústí do Litavky činí 0,12 m³s^-1. Tok Příbramského potoka je dotován čerpanými a čištěnými důlními vodami o vydatnosti 0,01 m³s^-1. Velké vody dosahují hodnot: jednoletá 4 m³s^-1, dvouletá 9 m³s^-1, pětiletá 17 m³s^-1, desetiletá 24 m³s^-1,dvacetiletá 31 m³s^-1, padesátiletá 38 m³s^-1 a stoletá 51 m³s^-1. V povodí horního toku Příbramského potoka je 1097,2 ha orné půdy. Z toho je odvodněno 530 ha. Od soutoku s Litavkou po Nový rybník je tok Příbramského potoka ve správě Povodí Vltavy Praha . Nad Novým rybníkem je tok potoka ve správě Státní meliorační správy. Od Fialova rybníku po soutok s Litavkou je v nivě Příbramského potoka stanoveno zátopové pásmo pro Q₁₀₀.

Po pahorkatině a návrších pravého břehu Litavky procházela trasa důlní strouhy, která od Lázu po Březové hory rozváděla vodu k důlním dílům Struhy byly v padesátých letech zrušeny a na zemědělské půdě fyzicky zlikvidovány. V lese a v zástavbě však zůstala trasa dosud zachována. V současnosti se uvažuje o obnově struh jako významného technického díla minulosti. Projekt má význam i z vodohospodářského hlediska, neboť od konce strouhy ve Zdaboři by se mohla voda z Litavky převádět do Příbramského potoka. Jeho hygienický průtok je za sucha udržován jen čerpáním důlních vod, které za několik let skončí a voda převedená starou důlní struhou je patrně jedinou možností, jak dosavadní stálou dotaci průtoku Příbramského potoka důlními vodami nahradit.

Příbramský potok pramení v nadmořské výšce 563 m v údolí jižně pod vrchem Levín (612,2 m n.m.) jihovýchodně od Příbrami a ústí do Litavky na jejím 37,69 říčním kilometru u Trhových Dušníků v nadmořské výšce 451 m. Průměrný spád je 10,1 ⁰/_00. V Konětopech protéká Příbramský potok obecním rybníkem. Za silnicí Milín - Příbram teče v novém korytě, protože staré bylo přerušeno odvalovou haldou dolu. U Lešetic se do něj z levé strany vlévá Lešetický potok, který je dlouhý 1,7 km a pramení v údolí jižně pod vrchem Mýto (598,9 m n.m.). Severně od téhož vrchu pramení potok Vojna, který má délku 1,4 km a do přeloženého koryta Příbramského potoka se levostranně vlévá před odvalovou haldou dolu. Před Brodem se tok vrací do původního koryta a na 6,09 km se do něj z pravé strany vlévá Jerusalemský potok. Ten je 2,1 km dlouhý a pramení v údolní loučce severozápadně od vrchu Liščí boudy (594 m n.m.) u silnice Milín - Dubenec. V obci Jesenice protéká Jerusalemský potok malým rybníčkem a za obcí se do něj z levé strany vlévá Jesenický potok, který je dlouhý 1,4 ha a pramení jižně pod vrchem Ryšavý (596 m n.m.). V Jerusalemě protéká Jerusalemský potok obecním rybníkem a před Brodem se do něj z levé strany vlévá Konětopský potok, který pramení v údolí severně od vrchu Levín (612 m n.m.). Do zastavěného území města vstupuje Příbramský potok od jihu u Ornova mlýna, za kterým protéká Fialovým rybníkem. Od přepadu Fialova rybníka teče potok přirozeným, místy meandrujícím korytem s hustými břehovými porosty až k okraji Nového rybníka, kde se z něj odděluje náhon, kterým Příbramský potok obtočně napájí Nový rybník. Potok obtéká rybník zprava v napřímeném regulovaném korytě po západní hraně areálu koupaliště. Od areálu koupaliště k silnici u Flusárny a dál až po lávku pod Čekalíkovským rybníkem teče Příbramský potok v upraveném korytě. S tokem Příbramského potoka je zde souběžná odtoková strouha od Flusárny, která je zároveň náhonem Čekalíkovského rybníka. Do této strouhy je zaústěn Sázkový potok (zvaný též potok K Sázkám), který se přepadem ze strouhy zprava vlévá do Příbramského potoka na 4,05 km jeho toku. Sázkový potok, který je 3,7 km dlouhý a vytéká z malého pramenného rybníku na jihozápadním okraji obce Háje východně od vrchu Holanec (591 m n.m.). V části města zvané Hájek protéká Sázkový potok rybníkem Sázky a u Flusárny rybníkem Kaňka. Od lávky u Čekalíkovského rybníka po most proti ulici Osvobození teče Příbramský potok regulovaným korytem s břehovými zdmi. Od mostu proti ulici Osvobození po most v Prokopské ulici teče Příbramský potok regulovaným lichoběžníkovým korytem, které je oboustranně lemováno stromořadím převážně jasanu ztepilého. Před mostem je do toku potoka zaústěn kanál dešťového oddělovače městské kanalizace. Přímo za mostem vtéká Příbramský potok do rybníka Hořejší Obora. Výběhová část tohoto rybníka je přehrazena betonovou hrází se stavitelným přepadem a slouží k zachycení hrubých nečistot kanalizačního oddělovače. Od přepadu rybníka teče Příbramský potok k rybníku Dolejší Obora. Od rybníka Dolejší Obora po propustek pod silnicí severozápadního obchvatu na severním okraji města teče Příbramský potok v hluboce zaříznutém upraveném korytě s hustými břehovými porosty, které jsou divokou skládkou popela a jiných složek komunálního odpadu. Před Masokombinátem se do něj na 1,21. km délky toku z pravé strany vlévá Svatý potok, který je 1,4 km dlouhý a pramení ve stráni mezi Šibeničním vrchem (562 m n.m.) a vrchem Květná (543 m n.m.).

V kontaktu s obcí Trhové Dušníky byl Příbramský potok v dávné minulosti odkloněn od původní trasy ve své údolnici a podél hráze retenčního prostoru sveden na západní okraj obce do Litavky, aby v ní bylo více vody pro mlýnskou strouhu a pivovarské rybníky, neboť v původním korytě ústil do Litavky až pod Trhovými Dušníky. Starý retenční prostor byl ale při stavebním rozvoji v padesátých letech zaplněn skrývkovou zeminou a stavební sutí. To pak spolu s velikostí povodí potoka a vzrůstem zpevněných ploch v Příbrami vedlo k dnešní situaci, kdy každý větší déšť je nekontrolovatelným přívalem vody s četnými záplavami v níže položených částech obytné zástavby Trhových Dušníků. Proto je studií ”Revitalizace říčního systému Litaka” navrženo zřídit nový suchý, nebo polosuchý poldr, který by měl být vytvořen těsně za hranicí města v prostoru mezi čistírnou odpadních vod a silnicí do Hluboše.

Druhým nutným opatřením je zpomalení odtoku srážkových vod z plochy města. Jako regulativ územního plánu je nezvyšování plochy zcela nepropustných zpevněných povrchů a převádění současných nepropustných zpevněných povrchů na částečně propustné až snadno propustné povrchy.

Pramenná oblast Příbramského potoka je silně poddolované území, které trhlinami převádí značnou část srážek do důlních vod, které jsou z větší části systémem důlních chodeb převedeny do sousedního povodí Kocáby. Ztráta vody je částečně hrazena čerpáním důlních vod u Brodu, kterým se do Příbramského potoka dostává 0,01 m³s^-1 vody. Tato dotace čerpanými a čištěnými důlními vodami s ohledem na útlum uranového průmyslu a ukončení těžby patrně velmi brzy skončí. Minimální průtoky Příbramského potoka za dlouhotrvajícího sucha a horka v letních měsících jsou však již dnes na hranici hygienické únosnosti.

Patrně jedinou možností, jak dosavadní stálou dotaci průtoku Příbramského potoka důlními vodami nahradit, je obnova starých důlních struh, které od Lázu po Březové hory rozváděly vodu k důlním dílům na pravém břehu Litavky. Struhy byly v padesátých letech zrušeny a na zemědělské půdě fyzicky zlikvidovány. V lese a v zástavbě však zůstala jejich trasa dosud zachována. Výše položená důlní strouha vedla vodu z Lázu až na Zdaboř. Odtud se dá voda v případě obnovení strouhy převést po severním úbočí vrchu Ševčiny na druhou stranu rozvodí do mělkého údolí Příbramského potoka. Územní plán proto navrhuje obnovu struh a vytyčuje novou trasu k převedení vody do příbramského potoka. Zamýšlené vodohospodářské dílo navrhuje jako veřejně prospěšnou stavbu.

 

 

 

Z hlediska geomorfologického členění území České republiky náleží oblast příbramska do provincie Česká vysočina. Po východním okraji Příbrami probíhá v ose jihozápad – severovýchod hranice mezi dvěma subprovinciemi České vysočiny - Poberounskou soustavou na západě a Českomoravskou soustavou na východě.

Hraniční linie těchto dvou soustav má určující význam pro krajinný ráz, rostlinný pokryv i strukturu osídlení a směr historických cest.

Severozápadní polovina příbramska náleží do subprovincie Poberounská soustava, oblasti Brdská podsoustava, celku Brdská vrchovina, podcelku Brdy, okrsku Třemošenská vrchovina a podcelku Příbramská pahorkatina a okrsků Třebská pahorkatina a Pičínská pahorkatina.

Jihovýchodní polovina příbramska náleží do subprovincie Českomoravská soustava, oblasti Středočeská pahorkatina, celku Benešovská pahorkatina, podcelku Březnická pahorkatina, okrsku Milínská vrchovina a podcelku Sedlčanská pahorkatina, okrsku Nečínská vrchovina.

Základní geomorfologická struktura řešeného území je výsledkem hercynského a staršího vrásnění. Dnešní reliéf území však byl zásadním způsobem dotvořen až čtvrtohorní denundací. Na území města a v jeho západním okolí zejména erozivní činností Litavky a Příbramského potoka. Ve východní části příbramska pak erozní denundací přítoků hluboce zařízlého toku Vltavy.

Brdská vrchovina je složena z prvohorních souvrství břidlic, pískovců, slepenců a křemenců kambrického stáří. Na většině území města jde o příbramské souvrství. Západní a severozápadní okraj městské zástavby v oblasti Březových hor zasahuje do pásma blovicko tepelské série sedimentů se spility, které se zde táhne v linii Láz – Březové Hory – Trhové Dušníky – Pičín.

Za jihovýchodním okrajem města na rozhraní Brdské vrchoviny a Středočeské pahorkatiny navazuje na kambrijské sedimenty pásmo paleozoických pozdně variských magmatitů, které jsou zde zastoupeny granodiority okrajové facie.

Benešovská pahorkatina je v oblasti Milínské a Nečínské vrchoviny geologicky tvořena granitoidy českého plutonu okrajového, blatenského a nečínského typu s tělesy gaber a gabrodioritů a proterozoických metabazitů jílovského pásma.

Rozhraní kambrijských sedimentů a paleozoických pozdně variských magmatitů je provázeno dvěma pásy zrudnění s osou shodnou se směrem zlomů saxonského vrásnění, tj. ve směru jihozápad – severovýchod. První rudné pásmo v linii Láz, Bohutín, Březové Hory, Trhové Dušníky obsahuje převážně polymetalické rudy s převahou kovových rud, zejména mědi a stříbra. Ve druhém rudném pásmu v linii Kamenná, Lešetice, Brod, Bytíz, Dubenec, Skalka, Ostrov, Daleké Dušníky převažuje uranové zrudnění.

Na tato pásma zrudnění jsou vázána ložiska nerostných surovin a poddolovaná území po jejich těžbě.

Západní část řešeného území leží v oblasti CHLÚ polymetalických rud a dnes již zrušeného dobývacího prostoru Březové Hory – Vysoká Pec Rudných dolů Příbram o celkové ploše 807,2 ha. V evidenci Geofondu Praha je toto ložisko vedeno v Registru ložisek nerostných surovin pod identifikačním číslem N5 147200 a v mapě ložisek nerostných surovin je pod pořadovými čísly 13, 20, a 21 zaneseno na listu 2212 Březnice a pod pořadovými čísly 2 a 7 je zaneseno na listu 2221 Příbram.

Jihovýchodní část řešeného území leží v oblasti CHLÚ uranových rud a dobývacího prostoru Daleké Dušníky, Bytíz, Brod, Lešetice, Kamenná Diama Příbram o celkové ploše 5764,3 ha. V evidenci Geofondu Praha je toto ložisko vedeno v Registru ložisek nerostných surovin pod identifikačním číslem N5 a v mapě ložisek nerostných surovin je pod pořadovými čísly 14 a 15 zaneseno na listu 1243 Dobříš, pod pořadovými čísly 26 a 27 zaneseno na listu 2212 Březnice a pod pořadovými čísly 24 a 26 je zaneseno na listu 2221 Příbram.

Jižní část řešeného území leží v oblasti prognózních zásob polymetalických rud Příbram, Narysov, Žežice. V evidenci Geofondu Praha je tato oblast vedena v Registru ložisek nerostných surovin pod identifikačním číslem P9 070300 a v mapě ložisek nerostných surovin je pod pořadovým číslem 17 zanesena na listu 2212 Březnice a pod pořadovým číslem 5 je zanesena na listu 2221 Příbram.

Do západního okraje řešeného území v okolí Orlova a Kozičína zasahuje oblast prognózních zásob polymetalických rud Zavírka, Obecnice. V evidenci Geofondu Praha je tato oblast vedena v Registru ložisek nerostných surovin pod identifikačním číslem P9 070400 a v mapě ložisek nerostných surovin je pod pořadovým číslem 12 zanesena na listu 2212 Březnice. Odhadovaná zásoba ložiska Obecnice-Zavírka je 1000 kt v P-3. Správcem ložiska je MŽP.

 

 Dávnou i novou těžbou rudních surovin vznikla v řešeném území řada poddolovaných oblastí (viz přílohy č. 7 a 8). V evidenci Geofondu Praha je vedeno poddolované území:

· Bohutín – Březové Hory s identifikačním číslem 2212018, které je pod pořadovým číslem 18 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud i těžby po roce 1945. Na povrchu zaujímá plochu 807,1 ha. Lokalizace je přesná (Uvnitř této oblasti je vymezeno několik území s nenulovým poklesem, které jsou zachyceny v problémovém výkresu.)

· Kozičín, které je pod pořadovým číslem 17 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 3,9 ha;

· Zdaboř, které je pod pořadovým číslem 19 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud i těžby po roce 1945. Na povrchu zaujímá plochu 38,1 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram s identifikačním číslem 2212020, které je pod pořadovým číslem 20 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do konce 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 9,1 ha. Lokalizace je přesná;

· Žežice, které je pod pořadovým číslem 21 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 20,4 ha. Lokalizace je přesná;

· Narysov – Na Výfuku, které je pod pořadovým číslem 22 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Plošný rozsah není znám. Lokalizace je přesná;

· Zavržice – Vojna, s identifikačním číslem 2212023, které je pod pořadovým číslem 23 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do konce 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 95,0 ha. Lokalizace je přesná;

· Kamenná – Bytíz – Daleké Dušníky, s identifikačním číslem 2212036, které je pod pořadovým číslem 36 zaneseno v na listu 2212 Březnice mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast těžby uranových rud po roce 1945. Na povrchu zaujímá plochu 5764,3 ha. Lokalizace je přesná. Jde o systém s povrchovými jevy poklesů a odvalů;

· Dubno – Příbram, které je pod pořadovým číslem 1 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 5,3 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram – Mathias, které je pod pořadovým číslem 2 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 10,7 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram, které je pod pořadovým číslem 3 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud neznámého stáří. Na povrchu zaujímá plochu 4,7 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram – Dubno, které je pod pořadovým číslem 4 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 3,9 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram – Hájek, které je pod pořadovým číslem 5 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 10,0 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram – Hatě, které je pod pořadovým číslem 6 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 17,3 ha. Lokalizace je přesná;

· Příbram – Svatá Hora, které je pod pořadovým číslem 7 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 11,5 ha. Lokalizace je přesná;

· Brod, které je pod pořadovým číslem 11 zaneseno v na listu 2221 Příbram mapy Poddolovaných území. Zahrnuje oblast historické těžby polymetalických rud do 19. století. Na povrchu zaujímá plochu 39,8 ha. Lokalizace je přesná;

Z hlediska radonového rizika leží vlastní město v pásmu středního radonového rizika s hmotnostní aktivitou radonu Ra²²⁶ 25 - 60 Bq/kg. Severozápadní část řešeného území leží v oblasti nízkého rizika s hmotnostní aktivitou radonu Ra²²⁶ do 25 Bq/kg a jihovýchodní v oblasti zvýšeného rizika s hmotnostní aktivitou radonu Ra²²⁶ 60 - 125 Bq/kg. Těžbou ložisek uranových i polymetalických rud a vytvořením odvalů vznikly lokální oblasti s hmotnostní aktivitou radonu Ra²²⁶ přesahující 125 Bq/kg a tedy i oblasti vysokého radonového rizika.

 

 

 

V údolí Příbramského potoka a Litavky se nacházejí jílovitopísčité nivní půdy s různým stupněm podmáčení a oglejení či zrašelinění. Geneticky se vyvinuly na různě hlubokých nivních uloženinách. Na údolních svazích a návršních planinách jsou hlinitopísčité hnědé půdy, místy podmáčené a oglejené. Geneticky to jsou kyselé hnědé půdy na kambrických sedimentech zejména břidlicích, prachovcích a slepencích; ve svazích též na svahových hlínách. V lesích se na zmíněných sedimentárních horninách vytvořily většinou mělké hnědé půdy a humusové podzoly. Ve vyšších polohách pak pseudogleje, gleje, glejové podzoly a místy i rašeliny. V oblasti středočeské vrchoviny to jsou převážně hnědé půdy a rendziny včetně jejich oglejených a illimerizovaných forem na žule a rulách středočeského plutonu.

Půdy severozápadního kvadrantu města včetně přilehlého okolí až po Obecnici a Bratkovice jsou silně kontaminovány těžkými kovy z minulého provozu Kovohutí Příbram, které do roku 1983 neměly žádné čištění kouřových spalin. Kontaminace půdy silně překračuje doporučené limity obsahu olova a kadmia pro zemědělské půdy. Limity pro kadmium jsou stanoveny ve výši 0,4 mg na 1 kg půdní sušiny a pro olovo ve výši 70 mg na 1 kg půdní sušiny. Půdy kontaminované oblasti obsahují 0,4 - 15,0 mg kadmia a 400 - 5000 mg olova v 1 kg půdní sušiny.

Na toto okolnost je nutno brát ohled při příštím krajinářském utváření a hospodářském

využití zmíněného prostoru. Pro zemědělské půdy na severu Příbrami, a v oblasti Podlesí, Lhoty, Oseče, Obecnice, Trhových Dušníků, Drahlína a Sádku, je třeba uvažovat s jiným využitím, než je potravinářská produkce a dbát při tom, aby se v půdě obsažené cizorodé látky nedostávaly ve větší míře smyvem do Litavky a vodních zdrží níže po jejím toku. V samotné nivě Litavky mezi Trhovými Dušníky a Bratkovicemi je nejvhodnějším způsobem využití krajiny a stabilizace kontaminovaného prostředí trvalé a celoplošné zatravnění nivy a ochrana území jako přírodní památky s fenoménem volně meandrujícího toku.

 

 

 

Město a jeho níže položené okolí náleží do fytogeografické oblasti mezofytikum - M. (Mesophyticum), do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum - Českomor. M. (Mesophyticum Massivi bohemici), do podobvodu Českomor. M. 5. Podbrdsko, do části Českomor. M. 5. c. Příbramské Podbrdsko.

Výše položené části Brd náleží do fytogeografické oblasti oreofytikum - O. (Oreophyticum), do fytogeografického obvodu České oreofytikum - Čes. O. (Oreophyticum Massivi bohemici), podobvodu Čes. O. 87. Brdy.

Východní část příbramského okolí náleží do fytogeografické oblasti mezofytikum - M (Mesophyticum), do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum - Českomor. M (Mesophyticum Massivi bohemici), podobvodu 41. Střední Povltaví.

Podle nejnovější biogeografické regionace (Dr. M. Culek, 1994) leží příbramsko v Provincii České, v 1. Podprovincii Hercynské, v bioregionu 1.44 Brdský a v bioregionu 1.20 Slapský.

Dle staršího biogeografického členění území republiky na sosiekoregiony, spadá příbramsko do sosiekoregionu III.9 Brdská vrchovina a sosiekoregionu II.19 Středočeská pahorkatina.

 

 

 

 

Na území města a v jeho užším okolí jsou rekonstrukčně přirozenými společenstvy společenstva olšin, acidofilních doubrav a bikových bučin. Na většině území města stejně jako v pahorkatině jeho bezprostředního okolí, je rekonstrukčně přirozeným společenstvem společenstvo bikových bučin – svaz Luzulo-Fagion. V údolí Litavky a Příbramského potoka a jejich přítoků je přirozeným společenstvo olšin – svaz Alno-Padion. Na údolních stráních kolem Litavky a jižních svazích Brd je přirozeným společenstvo acidofilních doubrav -svaz Quercion robori-petraeae. Toto společenstvo je také hlavním společenstvem Milínské a Nečínské vrchoviny. V nižší části Pičínské pahorkatiny jsou hlavním přirozeným společenstvem dubohabrové háje – svaz Carpinion betuli. Ve vyšších polohách Brd je přirozeným společenstvo květnatých bučin – svaz Eu-Fagion. V nejvyšších polohách pak společenstvo vysokohorských acidofilních bučin – svaz Luzulo-Fagetum montanum. V širším okolí jsou zastoupena i některá méně častá zato však zachovaná společenstva. V oblasti Padrťských rybníků jde o společenstvo podmáčených smrčin – svaz Bazzanio-Piceetum. Na extrémě suchých skalních výchozech Milínské vrchoviny jde o společenstvo subxerofrilních doubrav – svaz Potentillo-Quercetum. Na skalkách Vltavského údolí jde o společenstvo šípákových doubrav – svaz Eu-Quercion pubescentis a na několika skalních lokalitách v oblasti Kamýku o vzácné společenstvo acidoklonních reliktních borů – svaz Erico-Pinion.

 

 

 

 

 

 

Na území města se nenacházejí žádná zvláště chráněná území přírody. Rovněž od Brd po Vltavu se v širším okolí města nenachází žádné chráněné území přírody přestože je zde mnoho přírodně velmi cenných míst. Snad právě jejich četnost až dosud nevedla k většímu tlaku na jejich ochranu. Současná úplná absence maloplošných chráněných území v okolí Příbrami je nápadná i z mapy jejich - jinak v celku pravidelné - sítě na ostatním území republiky.

Největší pozornost proto byla historicky upřena především na Brdy, jejichž příroda se zdála ohrožena zřízením vojenského výcvikového prostoru ve dvacátých letech. Šlo především o smýcení 1280 ha lesních porostů pro vybudování vojenských střelnic. Tehdejší obavy z celkového rozkladu lesních společenstev se nesplnily a na odlesněných plochách se vyvinula náhradní a přitom cenná společenstva skalnatých horských strání. Zájem o Brdy však od té doby neustal. V roce 1933 byly vyhlášeny přírodní rezervace Kuchyňka a Míšovské buky. V roce 1955 byly vyhlášeny rezervace Fajmanovy skály - Klenky, Chyninské buky, Kokšín a Planinské buky. Všechny o malých rozlohách (1 až 9 ha), všechny v bukových porostech a všechny ve dvou sousedních katastrech tehdejšího okresu Blovice v jihozápadním výběžku Brd - Třemošenské vrchovině. Zde byla postupně vyhlášena i další chráněná území. V roce 1964 CHPV Hřebenec, v roce 1966 CHN Třemešný vrch a rezervace Getsemanka I a II a rezervace Na skalách. V roce 1991 byly přehlášením rozšířeny (4x až 10x) kromě Planinských vrchů všechny rezervace z roku 1955. Mimo sledovanou oblast, na Hřebenech, byla v roce 1989 přehlášením rozšířena SPR Kuchyňka a vyhlášena SPR Hradec.

Všechny rezervace se nacházejí v jižní a severní části okresu nikoli v Příbrami blízké části Brd. Sem byla upřena pozornost až v poslední době. Zde leží většina z 24 návrhů na vyhlášení maloplošných chráněných území a to není výzkum přírodovědecky ukončen.

Otevřenou otázkou je velkoplošná územní ochrana. Brdy byly oficiálně navrženy na chráněnou krajinnou oblast. Vycházíme-li ze zákonné definice chráněné krajinné oblasti jako ”rozsáhlého území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů”, jsou Brdy k ochraně v této kategorii předurčeny. Tomu však brání především skutečnost, že podstatná část Brd se nachází v perspektivním vojenském prostoru, jehož stávající ”management” na druhé straně zajišťuje udržení kvalitního krajinného rázu. Kromě toho stávající regule VVP dovolují vyhlášení souboru MCHÚ.

 

 

Samotný masiv Brd má horský ráz. V některých vrcholových partiích, například na Toku, dokonce ráz vysokohorský.

Mnohem pestřejší krajinný ráz má brdské podhůří. Na východní straně Brd má krajina kolem Litavky mnoho charakterů. V pramenné oblasti u Lázu je to horská krajina s masivem lesů a velkými odlesněnými plochami širokých mírně ukloněných strání, která se mezi Lázem a Bohutínem mění v široce otevřenou téměř lužní krajinu. Za Bohutínem se údolí Litavky postupně zužuje a zařezává, až u Příbrami celé jeho dno vyplňuje koryto řeky a její břehová zóna. Zde má krajina charakter vysoké pahorkatiny pociťované jako předhůří nedalekého centrálního masivu Brd. Za Příbramí ve Lhotě vstupuje Litavka do krajinářsky významného příčného údolí Obecnického potoka, které začíná pod nejvyšší horou Brd - Tokem a končí jako sníženina v nevýrazné ploché pahorkatině severovýchodní části Příbramské pahorkatiny. Z jižní strany údolí Obecnického potoka je jedinečný pohled na severní část Brdského hřebene a Brdské vrchoviny. Krajina zde má výrazný podhorský ráz. Ze severovýchodního návrší nad údolím Obecnického potoka a z údolí Litavky od Trhových Dušníků po Bratkovice je jedinečný pohled na Příbram s dominantou Svaté hory. U Trhových Dušníků se Litavka dostává do širokého údolí se vzdáleným horizontem brdských vrchů, které zde má charakter podhorské lužní krajiny. Před Bratkovicemi se zužuje a má typický ráz podhorského údolí s meandrujícím tokem v plochém údolním dně. Zde ovšem s tou zvláštností, že neteče z hor, ale naopak se do horského masivu velice náhle zařezává. V oblasti Dominikálních Pasek má krajina vysokohorský ráz umocněný rozptýleným charakterem zástavby obce. Až do Čenkova pak teče Litavka v úzkém horském údolí sevřeném zalesněnými stráněmi.

Východní okolí Příbrami je členitou vrchovinou s více méně zalesněnými vrchy a odlesněnými plochami rovin, údolí a nižších poloh strání vysokých vrchů. Výjimku z této mozaiky tvoří rozsáhlý lesní komplex, který se táhne od Vrchu Háje na východním okraji Příbrami přes Bytíz, Staré hory, Velkou skálu, Velkou leč, Chlum, Bohatou horu a Velkou horu až k Hůrce nad vltavským údolím. Všechny toky této oblasti se postupně zařezávají do hlubokých úzkých údolí, kterými dospívají k Vltavě. Takto podmíněný velký spád většiny toků byl v minulosti hojně využit k vytvoření rozsáhlých, z velké části dodnes zachovaných rybničních sítí.

To vše podmiňuje vysokou estetickou a rekreační hodnotu krajiny východního okolí Příbrami, kterou v blízkém okolí města v současnosti vážnějším způsobem narušují jen dosud nerekultivované výsypky uranových dolů.

Horský až vysokohorský ráz Brd, jedinečná krajina Litavského údolí a vyvážená přírodně zachovalá kulturní krajina Středočeské pahorkatiny vytvářejí z Příbrami středisko potenciálně velmi významné rekreační oblasti.

Z okolní krajiny jsou pro město nejvýznamnější tři velké, navzájem propojené krajinné segmenty.

Prvním z nich je koridor Litavského údolí od Bohutína po Bratkovice. Toto území je charakteristické velmi proměnlivým krajinným rázem s velkou koncentrací přirozených i kulturně podmíněných přírodních hodnot a jevů od geologické stavby území, přes přirozenou vegetaci a volně meandrující tok až po lesopark Litavka s rekultivovaným odvalem pod Vysokopeckým rybníkem a skalní březovou step na odvalu u kovohutí. Je v něm mnoho zachovalých stop minulého hospodářského užívání - od hornické činnosti po neobvykle efektivní a ke krajině citlivé využití vodní síly Litavky a jejích přítoků. V neposlední řadě je to území se starými sídly s řadou stavebních památek a krajinných dominant. Siluety Bohutínského kostela na jihu a Hlubošského na severu příznačně vymezují toto území.

Za Březovými Horami jsou levobřežní příbramské svahy litavského údolí proti Starému a Novému Podlesí a kovohutím tvořeny důlními odvaly různého stáří. Některé jsou již samovolně i řízeně rekultivovány a jejich vegetační pokryv vytvořil novou krajinu. Kultivace tohoto prostoru však nutně souvisí s funkčním využitím a restrukturalizací ploch vlastní městské zástavby. Principiálně by však mělo území důlních odvalů zůstat plnohodnotnou součástí tohoto krajinného segmentu. Za kovohutěmi je údolí Litavky znehodnoceno dvěmi haldami potavebních zbytků, ale ani další, přírodně a krajinářsky velmi cenná část litavského údolí mezi Lhotou a Trhovými Dušníky již není městem využívána.

Obce v povodí Litavky v tomto území zřídily turistickou a cyklistickou stezku, která vede od přehrady v Lázu údolím Litavky až do Rejkovic na hranici příbramského okresu. Město Příbram je svojí polohou i dosavadním rekreačním využíváním litavského údolí předurčeno jako východisko a střed turisticko rekreačního využití tohoto území. Již zmíněná obnova staré důlní struhy z Lázu do Zdaboře by vhodným způsobem zaokruhovala turistickou cestu k Lázu a posílila jeden z nosných významů a obrazů města jako starého centra hornictví.

Druhým krajinným segmentem je prstenec krajiny, charakterizovaný odlesněnými údolími a planinami s převahou lučních porostů a zalesněnými vrchy v pásu začínajícím na jihu v údolí Příbramského potoka u Fialova mlýna a vyznačeném vrchy Nad Phodnicí, Jestřabinec, Holanec, Háje, Vršce, Skleněný vrch, Vrchy, Pichce a Květná, za kterou končí v údolí Litavky. Přes Vršce a Skleněný vrch je tento krajinný segment spojen s významným předělovým prvkem Středočeské pahorkatiny na levém břehu Vltavy - s širokým, více méně soustavně zalesněným pásem, který východním směrem přes táhlá návrší dospívá až k Vltavě. Samotný prstenec pohledově i geograficky přirozeně ohraničuje městu vlastní okolí. K Příbrami připojené obce za touto linií jsou již významově součástí venkovské krajiny a osídlení Středočeské pahorkatiny a jejich rozvoj by měl být podřízen jejímu řádu. Protože prstenec je přirozenou hranicí příměstské krajiny, hranicí, se kterou nelze s růstem města posouvat, je tím dán i jeden ze základních limitů využití tohoto území. Intenzita a způsob jeho využití nesmí zničit charakter příměstské krajiny, to jest prostorovou a funkční dostředivost urbanistických prvků a jevů v krajině, rozvolněnost a nízkou intenzitu obytné zástavby, poměrnou izolovanost míst hospodářské činnosti v území a uchování jeho přírodního charakteru s dostatečným podílem souvislejších otevřených nezastavěných ani nezalesněných ploch.

Třetím krajinným segmentem je lesní masiv třemošenského hřebene Brd, který tvoří pro Březové Hory severozápadní pohledový horizont. V užším významu pak okraj třemošenského lesního komplexu představuje hranici otevřené, s Příbramí pohledově i vztahově přímo související kulturní krajiny v oblasti Podlesí a Orlova, i hranici krajinně samostatné odlesněné enklávy Lazce a Kozičína, která s Příbramí úžeji souvisí pouze administrativně. Oblast Třemošné byla v době vzniku a rozvíjení turistiky na konci minulého a počátku našeho století nejvýznamnější turistickou oblastí v blízkém okolí města a to dokonce nadmístního významu. Zřízení vojenského prostoru z ní učinilo okrajovou turistickou enklávu a po druhé světové válce byla tato oblast turisticky zcela uzavřena.

 

(vybráno z návrhu územního plánu města Příbram, zpracovatel: IVAN PLICKA STUDIO, ING. IVAN DEJMAL, PROSINEC 2001)

Počet zobrazení: 13989 | Aktualizováno: 24. 12. 2009